Karin Aina, Bílá - Positive
04. 07. 2017 15:14:13
Počasí
Je velmi brzy ráno, rosa se ještě nevsákla do země a u země se drží cáry mlhy. Vypadá to na horká krásný den.
Karin se nachází
Pláž La Vei, míří k lesu směr Kamenná pláž
Společně se Sue jsme hodovali na malé srně, kterou jsme ulovili dříve tohoto rána. Aspoň trochu pozitivně ten den začal. Urvala jsem si posledních pár kusů masa a lehla si na zem. Byli jsme v lesu Vysoké zvěře, kde jsme už posledních pár týdnů přenocovali pod hustým smrkem. Převalila jsem se na záda a oblizovala si čumák. Srst jsem měla mokrou a chybělo mi už jen to slunce, které ještě ani pořádně nezačalo hřát. Sue stále žužlala své kousky masa a vypadala spokojeně. Měla jsem žízeň, ale nechtěla jsem Sue upřít snídani. Pár chvil už jsem tam ležela kdeš mi raní vánek do nosu přivedl pach cizí vlčice. Obrátila jsem se na břicho a skrz slabou mlhu jsem pozorovala dění kolem. I Sue si všimla že se něco děje a tak se hodila do pozoru. Zanedlouho jsem si všimla zářivě bílé vlčice, na které se i pár věcí lesklo. *Ta musí mít velkou nevýhodu v maskování...* Pomyslela jsem si naprosto zbytečně a sledovala jestli si mne a Sue všimne, nebo se k nám dokonce vydá.
Bylo poněkud zvláštní nacházet se zde, v končině kterou absolutně neznám a hledat někoho, o jehož existenci jsem se dozvěděla až teprve nedávno. Ale nebylo pochyb o tom, že jej Kinshi donesl sem, na tohle zvláštní místo a poněkud zvláštní svět. Tolik se lišil od toho mého. Kráčela jsem vlhkou trávou, ocas se dvěma zlatými kruhy pro jistotu zdvižený, přece jen, mokrá srst se tak snadno zacucká. Uši nastražené, cítila jsem kolem sebe přece jen často pachy cizích vlků a přijít s nimi do konfliktu, to se mi opravdu nechtělo. Už jen pro můj drobný vzrůst a ne zrovna skvělé bojové schopnosti. Vlastně se ani nechci s nikým prát, nemám ráda rvačky.
Přes cáry mlhy ke mně dolehla ozvěna něčího dechu. Mám moc dobrý sluch, sebemenší šelest slyším na několik desítek metrů. A tohle jsem si určitě nemohla splést, někdo tu byl. Zastavila jsem se a upřela pohled svého zlatého oka směrem odkud zvuky přicházely. Chvíli mi trvalo mezi cáry mlhy rozeznat černou vlčí siluetu a pak ještě jednu menší. Vypadalo to jako kočka. Podivná kombinace. Mohli by mi třeba poradit, kde bych mohla bratránka najít.
S nadějí v mysli jsem zamířila k nim, jistě si mně už všimli. Má srst se zlatavým nádechem konec konců zářila v ranním slunci na sto honů, stejně jako zlatá pírka a kruhy na ocase. Bylo to opravdu dost mizerné zbarvení do tohohle prostředí...ostatně, i v zimě jsem byla dost dobře vidět. To mně ale nijak netrápilo, nestávalo se že by mně někdo napadl s úmyslem mi ublížit. Kolem mého těla se konec konců vždy vznášela aura světla a sladkého klidu.
"Zdravím, prosím vás, nacházím se správně v Purposefuls?" mám docela mladý hlas dospívající vlčice, jemný a když se to tak vezme tak i mírně zpěvavý. V levém oku, které je vždy jako jediné vidět díky hustému pramenu hřívy přes to pravé, mi tančily veselé jiskřičky.
Nikdy jsem jí ještě nepotkala a byla z ní cítit i trochu nejistota. *Že by nováček?* Další zbytečná otázka. Další otázka, která mi nebyla užitečná a odpovědi se mi nedostávalo. A jak by mohlo? Otřásla jsem hlavou a má očekávání se vyplnila. Vlčice se vydala naším směrem. Nevypadala nebezpečně, ani že by se tak snažila působit. Právě naopak, zářila z ní mírumilovná energie. Další pozitivum toho dne. Nebude to tím že jsme v Positive? To asi ne. Né všechny dny byly pozitivní, i když jsme byli ve smečce Positive. Ušklíbla jsem se a přistihla se při přešlapování. Nádech. ,,Zdravím tě. Ano, nacházíš se v Purposeful's. Přesněji ve smečce dobra Positive v lesu Vysoké zvěře. " Dořekla jsem a věnovala jsem krátký úsměv vlčici. ,,Jmenuji se Safira, Tajemná a tohle je má společnice Sue. " Pokynula jsem hlavou ke Sue, která pozdravně kývla na vlčici. Působila jsem sebejistě a možná i dost egoisticky, ale nevšímala jsem si toho. ,,Potřebuješ nějak pomoct...?" Udělala jsem krátkou pauzu aby se mi vlčice mohla představit a znovu jsem se na ni zvědavě usmála.