Pravda a Stella

Sedím na pláních. Švihám ocasem a sleduji okolí. Vzduchem poletují ptáci a já přemýšlím. Ještě nejsem ve smečce, ale chtěla bych. Do smečky Passive samozřejmě. Najednou, se něco mihne v křoví. Co to je? Napadne mě a vyrazím to prozkoumat. Králík se brzy lekne a uteče. Já nemám chuť se honit za králíkem, který je rychlý, mrštný a není z něj moc jídla. Začínám se pomalu, ale jistě nudit. Uvidím přeběhnout zajíce, ale je daleko ode mne a hlavně je to totéž, co králík. Zbytečná námaha. Ve vzduchu je cítit teplo a já se bojím, že se bude ještě oteplovat. Už teď mi to vadí. Ve vzduchu nade mnou přeletí několik ptáků. Já jen otočím hlavu a sleduji je. Ani moc nemám hlad a honit se za nějakým ptákem, který mi dá hodně práce ulovit a není z něj moc potravy, mi přijde jako naprostý nesmysl. Vrátím se na místo, kde jsem seděla předtím a opět si tam sednu a pozoruji dění kolem.

Letím vysoko nad oblakmi a užívam si vietor v srsti. Otočím sa na chrbát a nechávam sa unášať vzduchom. Zavriem oči a rozmýšľam či niekomu spôsobím infarkt. Pridám sa ku skupine vtákov. Po chvíli si ma všimnú a vystrašene letia preč. Zrýchlim a pretočím sa aby som si mohla pohnúť. Otvorím ústa a chňapňem po jednom vtákovi. Optriem si oň len zuby lebo vták zrazu zmení smer. Letím za ním až naň dočiahnem a vták mi zostane mŕtvy v ústach. Zletím dole a sadnem si. Až potom zistím že sedím pred bielou vlčicou. Vystruem sa a pustím sa do vtáka.

Sedím a sleduji dál dění kolem. Několik ptáků poplašeně létá kus ode mne. Najednou mezi ně vlétne bílý okřídlený vlk a nějakého ptáka uloví. Slétne dolů na zem a můj pohled zaznamená její výraz, že o mě ví. Její, je to vlčice. Pustí se do ptáka a já ji sleduju. Přemýšlím, co mám udělat. Že bych jí napadla? Přemýšlím. Ta její kořist by byla lehce získaná a já bych se nemusela honit za kořistí. A nebo... "Dobrý den..." řeknu potichounku a ustrašeně a stáhnu uši a udělám také vystrašený pohled. Opět ze sebe hodlám dělat hodného vlka, který nemá nic zlého v plánu. Připravena sebou trhnout při jejím dalším pohledu na mě, ustrašeně sedím a sleduji ji.

Pomaly škubem z krídel aj to najmenšie mäso. Vlčica je prekvapená a nevie čo má urobiť. Usmiala som sa v duchu. Zdvihla som hlavu na vlčicu a zdvihla jedno obočie. ,,Dobrý deň,, pozdravím tiež a chcem sa vrátiť k vtákovi ale nedá mi to. Aj keď som zlá a hovorím pravdu tak ma niečo mení. Prevrátim oči a odthnem krídlo a trochu brucha. Položím ho pred seba a druhú časť hodím vlčici. ,,Som Pravda.,, poviem a vrátim sa ku krídlu.

Vlčice pozdraví a já se pokusím se roztřást strachy. A jde mi to. Stáhnu se ještě víc a pokusím se vypadat co nejvystrašeněji. Ptáka, co mi hodí nechám ležet, naopak sebou trhnu a ještě víc se stáhnu a přikrčím s vystaršeným obličejem. Jenom ji sleduji, jak jí a čekám, na její reakci. Hlad mám, ale i tak tu část ptáka, co mi dala nechávám ležet a dělám dále vystrašenou.

Je vystrašená. Pf dám jej dôvod byť vystrašená. Narovnala som sa a pozrela som sa na ňu. Vták ktorého nechala tak sa ďalej povaľoval po zemi. Prižmúrim oči a keď si oblížem papuľu krídla si majestátne vystriem nad seba. Nenachám to len tak. Zapálim ich a hrozivo sa postavím. ,, No čo škvŕňa bojíš sa ma? Nebok sa mňa sa ešte nemusíš báť.,, poviem jej a vycerím zuby.

Když se na mě podívá, já sebou trhnu znovu a ještě víc, než předtím. Majestátně se postaví a zeptá se, jestli se jí bojím, a že se jí bát nemusím. Já mlčím, pták na zemi dělám, že je mi úplně jedno, ale mám s ním už svůj záměr. Postaví se tak, aby vypadala hrozivě a já přitosknu uši k hlavě, přikrčím se a třesu se. Má to být strachy.

Ona sa ma vážne bojí. Cukajú mi kútiky až to nevudržím a zvalím sa do trávy na chrbát. Smejem sa a ďalej horím. ,,keby si sa vide...vide...la,, poviem a smejem sa ďalej. Prestanem po chvíli a znova sa na ňu pozriem. Hŕstka smiechu ma znova opantá. Po hodnej chvíli sa postavím a zapálim si celé telo ale stále sa smejem.

Já jsem přikrčená s vystrašeným výrazem a sleduji Pravdu. Pravda hoří a já jen sleduji její plameny. Potom se vlčice převalí na hřbet a směje se se slovy, že vypadám nejspíše vtipně. "To už jsem jako dcera omeg slyšela několikrát. Prvně od Alfy, co mi zabil rodinu..." Pípnu, ale přeruším větu. Teprve teď mi dojde, že jsem ještě měla mlčet. Vlčice si stoupne, ale stále se směje a já ji ustrašeně sleduji. 

Čože? Jej zabili rodinu? Pf a ja mám čo povedať? Mňa otec bil a matka nič nepovedala? A brat sa snažil zachrániť to jediné dobré vo mne? ,,mňajnejdnMňa otec bil a nehádam sa. Chcel zabijaka má ho mať. Ale brat vo mne pestoval aj dobro. A ako skončil? Nie si jediná kto si niečo také musel pretrpieť.,, poviem a zvážniem. Myslí si že je jediná? Že za to že urobí psie oči tak sa zlutujem? Nie to je na omyle. Plamene zhasnú ale o chvíľu sa vrátia pália mi spodky nôh.