Saf a Fris

~ Pláž La Vei, soumrak ~

Vlk se stříbřitě bílou srstí tiše seděl na pláži a pozoroval moře. Umyl se v Jezeře ticha a teď měl srst krásně čistou. Už mu téměř uschla. Jeho pohled sklouzl k vlčici, která seděla hned vedle něj. Slunce se dotklo moře na obzoru a směrem k nim se rozběhly zlaté sluneční paprsky. Feäril naklonil hlavu k Bris a něco jí pošeptal do ouška (^^). Dnešní den byl velmi pěkný a příjemný, takový prosluněný a plný zeleně a květů, přesto se podle kupících se mračen hnaných větrem z jihu dalo předpokládat, že v noci přijde déšť, nebo možná i bouřka. Slunce se pomalu zasouvalo za ostrý, zářivý obzor klidné mořské hladiny bez vlnek. Při povrchu teď prakticky nevál žádný vítr. Byl to velmi klidný okamžik.

// Promiň, Saf,.. Ale řekla sis o to... 

Spokojeně jsme seděli na vyhřátém, třpytivě bílém písku. Bude ještě nějakou dobu hřát, i když už slunce brzy zapadne do moře. Občas jsem koukla na Feära a usmála jsem se na něho, nebo jsem hleděla na klidnou hladinu odrážející poslední hřejivé paprsky. Kdyby se Aiedail najednou oněkud nevynořila, skoro bych zapomněla, že tu někde je. Možná o ní chvilkami nevěděl ani Feär. Mramorované kotě různě polehávalo v okruhu několika metrů kolem nás, příliš se nepřibližovalo k vodě a občas pootevřelo očka, aby pohledem zkontrolovalo mě i Feära, nebo se přemístilo, podobně jako teď, na jiné nevyležené místo. Nevyležených míst pomalu ubývalo, takže povrch byl posetý malinkými prohlubeninami otisklými jejím malým tělíčkem a ťapkami. Chápala jsem ji. Čas, počasí, jemně prosvětlená krajina a Feärilova přítomnost, to všechno vybízelo k bezstarostnému válení se a vyhřívání v písku.

- Louka Snů

Na zádech svalená, jsem ležela obklopená lučními květinami a užívala si paprsky slunce, které mě příjemně hřály. Sue byla zaneprázdněná chytáním hlodavců, kterých se tu jen hemžilo. Když zafoukal mírný vítr, stébla trávy a plevelu mě šimrala na čumáčku. Po dlouhém rozvalování a pozorování oblohy, jsem se odhodlala vstát. Rozhlédla jsem se kolem, s nadějí že tu malou potvůrku najdu. A také že ano. Zřejmě se jí podařilo chytit něnakou myš, či hraboše a tak si na svém úlovku pochutnávala. Proplížila jsem se za ní ,,Ani se se mnou nerozdělíš?" štěkla jsem tak aby se polekala a pak jsem se jenom smála. O její kořist jsem zájem neměla, jen jsem potřebovala někoho poškádlit. Sue věděla že to nemyslím vážně, ale i přesto mě spražila vražedným pohledem. Usmála jsem se. ,,Jsi hotová? Já jen že bychom mohli pokračovat v cestě, nebo hledání úkrytu. " Sue se sehla ke své kořisti, nebo spíše k tomu co z ní zbylo a zhltla ji v celku rychle. Otočila se ke mě a kývla na důkaz toho že můžeme pokračovat.

~ Pláž La Vei, stmívání ~

Rudý sluneční kotouč pomalu, ale jistě zapadl a z východu se začala rozlévat tma. Jak se večer prohluboval, paprsky, kterými nás předtím slunce zásobilo, mi teď začínaly chybět, jak se ochlazovalo, přestože ještě nebyla tma. Pláž bude ještě chvíli vyhřátá, ale pak nejspíš přijde chlad. Letmo jsem zaznamenal pohyb, jak se Aiedail protahovala. Přijde zima, přijde mráz, kam se kotě, kam schováš? Ai to očividně netrápilo, zřejmě správně usoudila, že umrznutí nám pro tuto noc nehrozí.
„Tady na pobřeží půjde přes noc chladný vítr od moře, mohli bychom se vzdálit třeba směrem k lesu na východ a přespat tam. Myslím, že by to bylo o mnoho pohodlnější..“ řekl jsem zamyšleně, když jsem se postavil na všechny čtyři. Podíval jsem se Aiedail a Bris. „Ale klidně můžeme přespat i tady, pokud byste chtěly.“